This paper deals with the use of Borg's Rating of Perceived Exertion (RPE) in exercise testing of older patients with cardiovascular impairment being treated with beta-blockers. Besides the examination of the relationship between RPE and objective parameters, including heart rate as the most frequently and technically "easy-to-derive" parameter, the purpose of this study was also to investigate the influence of extraversion on RPE. Thirty-one patients were subjected to an exercise test on a bicycle ergometer, consisting of 2 to 3 grades of sub-maximal steady-state exercise (0.5, 1 and 1.5 W/kg) and a maximal load-incremental test. The results show that RPE correlates strongly with relatively expressed exercise intensity parameters: in the percentage of maximal oxygen consumption (VO2max), percentage of maximal ventilation (VEmax) and percentage of maximal heart rate (HRmax), where r ranges from 0.80 to 0.87 (p<0.001). A significant negative relationship between RPE and extraversion was found for all exercise intensities (r from -0.42 to -0.49, p<0.05). These results also confirm the possibility of the RPE scale application in graded exercise testing in patients treated with beta-blockers. Extraversion may distort perceived exertion even in such a group of patients, confirming the influence of psychological factors on the sense of effort.

Cílem této studie bylo prozkoumat využití RPE škály v pohybové terapii kardiaku lécených beta-blokátory, a to s prihlédnutím k odlišnostem mezi muži a ženami. V našem experimentu bylo vnímané úsilí studováno jak v protokolu hodnotícím, tak produktivním. Merení bylo provedeno na 21 neaktivních/sedavých pacientech (12 žen a 9 mužu) s kardiovaskulární chorobou, lécených beta-blokátory (vek = 59,1 ± 10, BMI = 28,3 ± 4,7, VO2max = 22 ± 4,7 ml.kg-1.min-1). Testovaní jedinci podstoupili stupnovaný zátežový test s krátkou kontinuální záteží do maxima, pokus s odhadem cílové intenzity odpovídající 60 % VO2max a ctyri produktivní pokusy se zpetnovazebnou korekcí. V odhadu cílové intenzity záteže se RPE významne nelišilo mezi muži a ženami (R protokol). V produktivním protokolu meli testovaní za úkol produkovat svou cílovou intenzitu za pomoci cílového RPE. Rozdíl mezi cílovou a skutecne produkovanou intenzitou, tedy chyba odhadu, byl vyjádren ve W, W.kg-1 a v procentech (%) cílové intenzity. Pri procentuálním vyjádrení v absolutní hodnote byla tato chyba približne 10% a nižší v každém pokusu, avšak s SD témer stejné velikosti jako je prumer. Snížení techto chyb bylo významné (p< 0,05) pri porovnání prvního a posledního pokusu, v nemž se chyba snížila na 6,4 (± 6,8) %. Výsledky však ukazují na velkou inter- a intraindividuální variabilitu. Co se týká pohlavních rozdílu, v produktivním protokolu se objevily významné odlišnosti. Prumerná chyba každého vyšetrovaného ve W, vypoctená z chyb všech pokusu v absolutní hodnote, byla významne nižší pro ženy (3,96 ± 1,49 W) než pro muže (6,81 ± 3,86 W). Tento rozdíl byl také potvrzen pri relativním vyjádrení techto chyb, kde prumerná chyba žen (0,05 ± 0,02 W.kg-1) byla opet významne nižší než chyba mužu (0,08 ± 0,04 W.kg-1). Také porovnání procentuálního zastoupení jednotlivých možných chyb za všech pokusu u mužu a žen ukázalo, že ženy byly v odhadu a regulaci cílové intenzity záteže úspešnejší. Záver: RPE, jako metoda pro regulaci intenzity záteže u kardiaku, ukázala omezenou klinickou využitelnost vzhledem k velké inter- a intraindividuální variabilite. Výsledky také naznacují, že ženy - kardiacky jsou schopné najít svou tréninkovou zátež s nižší chybou než muži, což muže mít význam v klinické praxi.

Tepová frekvence je nejcasteji užívaným markerem intenzity záteže v pohybové terapii. Její použití u pacientu s beta-blokátory je ale nemožné, jelikož výsledná tepová frekvence je funkcí dvou promenných: intenzity záteže a hladiny farmaka. Alternativním markerem in- tenzity je pak její subjektivní hodnocení. Práce se zabývá využitím Borgovy RPE škály v zátežovém testování a následne v pohybové terapii pacientu s kardiovaskulárními chorobami lécených beta-blokátory. V prubehu experimentu bylo vyzkoušeno použití RPE škály v od- hadu intenzity záteže pri stupnovaném zátežovém testu na bicyklovém ergometru. Dosažené RPE bylo korelováno se základními kardiorespiracními parametry. Zátežový test se skládal ze trí stupnu rovnovážné záteže odpovídající intenzite 0,5, 1 a 1,5 W.kg-l. Merení by- lo provádeno na 21 osobách (12 žen a 9 mužu) stredního a staršího veku s ruznorodou tera- piíbeta-blokátorem (vek = 59,1:t 10 let, BM! = 28,3:t 4,7, VOlmax = 22:t 4,7 ml.kg-l.min-1). Výsledky ukazují, že RPE koreluje silne, i když ne zcela prediktivne, s relativne -v procen- tech V Olmax, v procentech maximální srdecní rezervy a výkonem vztaženým k hmotnosti - vyjádrenou intenzitou záteže (r v rozsahu od 0,84 do 0,89). Pokud byly pro korelaci použity hodnoty spotreby kyslíku, tepové frekvence a záteže vyjádrené absolutne, korelace byly niž- ší (r v rozsahu od 0,64 do 0,77), stále však signifikantní (p < 0,0001). Lineární regresní rovnice mezi RPE a hlavními zátežovými parametry: P(W.kg-l) = 0,09 RPE -0,06 (r = 0,84) % V Olmax = 4,07 RPE + 21,91 (r = 0,88) % SFmax = 6,3 RPE -10,99 (r = 0,89) Záver: Výsledky potvrdily možnost využití Borgovy RPE škály pri stupnovaném zátežovém testu na bicyklovém ergometru také u pacientu lécených beta-blokátory sympatiku. Sub- jektivního hodnocení intenzity záteže lze následne využít i v pohybové terapii vyšetrova- ných jedincu s tím, že po individuálním otestování pacientu je možné urcit jedince, kterí bu- dou schopni regulovat svou intenzitu záteže s použitím RPE.

Autori popisují efekt 12-16 mesícního intervencního programu u skupiny 32 mužu a 7 žen s projevy nebo rizikem ischemické choroby srdecní. Prumerný vek souboru byl 57 ,Slet (SD 9,8), BMI 28,1 (SD 5,1). Práce prokázala vliv intervencního programu na významné snížení celkového cholesterolu, tri- acylglycerolu, zvýšení HDL-C, významné zvýšení maximální spotreby kysh'ku, významné snížení klidových i zátežových hodnot krevmno tlaku. Prokázala nutnost individuálne stanovené inten- zity záteže pro dynamický trénink, dodržení minimálne 40 min tréninku a minimální cetnost tré- ninku 2x týdne v kombinaci se skupinovým cvicením lx týdne a úrovní habituální pohybové ak- tivity odpovídající 40min chuze denne.

Autori shrnují v detském zátežovém testování nejvíce používané a citované odvozené (sekundární, indexové) funkcní kardiorespiracní parametry, jejich teoretický základ, technická a interpretacní úskalí. Anae- robní (stresový) práh má, krome chabého teoretického podkladu a rady úskalí známých z funkcní diagnostiky dospelých, také radu specifických problému vyplý- vajících z obtížné motivovatelnosti detských pacientu. Fyzikální termín práce v podobe celkové práce pri záte- žovém testu má v diagnostice detí jen minimální interpre- tacní význam. Naproti tomu výkon a výkonnost jsou klinicky dobre použitelné parametry, u kterých je pouze nutné akceptovat technická a interpretacní specifika detského veku. Tepový kyslík je relativne spolehlivým neprímým ukazatelem dynamiky systolického objemu srdecního, pokud jej vyjadrujeme vztažený na kilogram hmotnosti a za predpokladu, že pacient má normální reakci sinoatriálního uzlu na zátež a nezhoršenou transportní kapacitu krve pro kyslík.

Tělesná zdatnost sledovaná v průřezové studii časné, "pionýrské" skupiny pacientů s totální korekcí Fallotovy tetralogie, provedené na jediném pracovišti v prvních letech po zavedení totální korekce, byla retestována o 13 let později na stejném pracovišti identickým zátěžovým protokolem. Cílem práce bylo stanovit časový vývoj patologie základních zátěžových kardiorespiračních parametrů souboru. Retest absolvovalo 26 pacientů, což je 50% původního sledovaného souboru. 18 mužů 8 žen, ve věku 27,8 SD 4 roky. V základních kardiorespiračních parametrech se celý původní soubor neliší významně od podmnožiny těch pacientů, kteří souhlasili s retestem. Výsledky: ačkoliv BMI vzrostlo od testu k retestu v průměru o 7 jednotek, maximální aerobní kapacita vy jádřená na kilogram hmotnosti ("VO2max) se změnila nesignifikantně ze 33,3 ml na 31,5 ml.kg-l.min-l. Vyjádřeno v Z skore zdravé populace, stoupá "VO2max při druhém vyšetření ze Z = -2,56 SD 1,57 na Z= -1,64SD 0,93. Závěr: Přes četná hemodynamická rezidua pacientů po totální korekci Fallotovy tetralogie klesá tělesná zdatnost po 13 letech od prvního testu a 16 let po totální korekci podstatně méně, než o kolik za tu dobu klesne zdatnost u stejně staré zdravé populace. Průměrně zdatný TOFtc pacient se tak již dostává do pásma normálních hodnot maximální aerobní kapacity.

Rychlost pulzové vlny (PWV) je neinvazivním indi- kátorem pružnosti steny tepen, závislým predevším na veku. Cílem práce bylo zjistit referencní hodnoty pro techniku merení PWV elektrickou impedancní technikou a ukázat na skupine detských a adolescentních pacientu s esenciální hypertenzí vztahy mezi PWV a klidovými i zátežovými obehovými parametry. Jako referencních hodnot ke korekci PWV na vek byla zmerena PWV u 50 zdravých normotonických mužu ve veku 10-49 let. Regresní rovnice pro normotoniky má tvar: PWVnormy [m*sec-l] = 0,08 * vek [roky] + 4,4, (r = 93). U 68 mužu, pacientu s klinicky overenou esenciální hypertenzí, prumerného veku 16 SD 2 roky (12-21Iet) jsme zmenli PWV v klidu a poté absolvovali standardní zátežový test. PWV hypertoniku jsme vyjádrili jako rozdíl od náležité hodnoty dle regresní prímky (PWVko- rig). PWVkorig byla korelována s tepovými frekvencemi (HR) a hodnotami systolického (STK) a diastolického (DTK) krevního tlaku v klidu, pn ortostatickém testu a behem zátežového vyšetrení na bicyklovém ergometru a rucním dynamometrem. VÝSLEDKY: PWVkorig hypertoniku je v prumeru o 1,4 m*sec-l rychlejší (SD 1,1) než by odpovídalo norme pro daný vek. PWVkorig hypertoniku roste signifikantne s vekem pacientu, s STK i DTK v okamžiku merení, s STK i DTK v ortostatickém stresu, ale pouze s STK pn statické i dynamické záteži. PWV zmerená v klidu vleže koreluje lépe s STK v maximální záteži než s STK v okamžiku merení. Regresní rovnice mezi vekem a PWV u hyperto- niku (PWWhypert) vychází ve tvaru: PWVhypert = 0,25 x vek [roky] + 3,0. ZÁVER: esenciální hypertenze je již v mládí spoje- ná s vyšší PWV a tedy tužší stenou arterií, pncemž PWV dále stoupá s vekem a to u hypertoniku rychleji než u zdravých. Tuhost artérií významne ovlivnuje klidový i zátežový TK

Autori shrnují v detském zátežovém testování nejvíce používané a citované odvozené (sekundární, indexové) funkcní kardiorespiracní parametry, jejich teoretický základ, technická a interpretacní úskalí. Anae- robní (stresový) práh má, krome chabého teoretického podkladu a rady úskalí známých z funkcní diagnostiky dospelých, také radu specifických problému vyplý- vajících z obtížné motivovatelnosti detských pacientu. Fyzikální termín práce v podobe celkové práce pri záte- žovém testu má v diagnostice detí jen minimální interpre- tacní význam. Naproti tomu výkon a výkonnost jsou klinicky dobre použitelné parametry, u kterých je pouze nutné akceptovat technická a interpretacní specifika detského veku. Tepový kyslík je relativne spolehlivým neprímým ukazatelem dynamiky systolického objemu srdecního, pokud jej vyjadrujeme vztažený na kilogram hmotnosti a za predpokladu, že pacient má normální reakci sinoatriálního uzlu na zátež a nezhoršenou transportní kapacitu krve pro kyslík.

Subjektivnost urcení anaerobního prahu spocívající v ruzném urcení tohoto parametru v závislosti na zkušenostech zátežového fyziologa je castým argumentem proti jeho použí- vání. Automatizované systémy nabízející vyhodnocení anae- robmno prahu nepopisují algoritmy jak k hodnote anaerobního prahu dospely a tím pnspívají k nejednoznacnosti urcení tohoto parametru, obzvl~te když i u techto automatizovaných systému je potreba uplatnení zkušeností pn vlastním vyhodnocení. Odstranení tohoto problému rešíme návlhem trech automat- izovaných algoritmu nezávislých pn vyhodnocení na lékarových zkušenostech. Overení metod provádíme na vzorku deseti netré- novaných dobrovolníku mužského pohlaví. Rozdíl vyhodnocení u zvolené závislosti Minutová ventilace = f(Tepová frekvence), mající konkávní charakter vhodný pro každý algoritmus vyhodnocení, mezi jednotlivými automatizovanými metodami v prumeru je od 2,62% do 5,36%. Každá metoda splnuje podmínky na unifikaci a reproducibilitu. Subjektivita vyhodno- cení se presunuje k volbe metody a závislosti pro tuto metodu.

Zátežová funkcní diagnostika slouží ve vztahu k hypertenzi jako "servisní vyšetrení". Muže v této vekové kategorii pomoci rozhodování, kdy nasadit farmakologickou lécbu a jak ji modifikovat. V práci jsou diskutována technická a hodnotící kritéria pro zátežový test hypertoniku detského a adolescentmno veku. Ze srovnání více norem krevního tlaku (TK) mereného pri telesné záteži i z vlastních zkušeností vyplývá, že jeho dynamika je znacne závislá na veku a pohlavi pacienta, typu zátežového protokolu, psychologických faktorech, pohybovém režimu minulého dne a relativní intenzite záteže ve vztahu k trénovanosti pacienta. Existují také teoretícké predpoklady pro závislost na rade dalších faktoru, jako je napri 'klad teplota v místností. Zátežový test sice prináší radu technických i interpretacních úskalí, ale informace z nej získané nelze nahradit 24hodinovým monitorováním krevního tlaku. Hlavní doporucení: 1. Zátežový TK muže pomoci pri rozhodování, zda nasadit farmakoterapii. 2. Interpre- tace zátežového vyšetrení vyžaduje jak zkušenosti, tak dobre uzpusobený zátežový protokol s dobre definovanými, nejlépe vlastními normami. 3. U pacientu s vysoce nadprumernou pohybovou aktivitou a hranicní reakcí TK na zátež je vhodné zátežový test periodicky opakovat. 4. Podstatná zmena klidového TK u hypertonika s farmako- logickou lécbou je indikací k opakovanému zátežovému vyšetrení, obdobne jako zmena farmakoterapie.

Je všeobecně přijato, že osoby s aktivním způsobem života, denní pohybovou aktivitou střední a vyšší intenzity, získají určité zdravotní výhody ve smyslu nižší mortality i morbidity na srdeční choroby, diabetes a některé typy rakoviny. Výsledky dlouhodobých epidemiologických studií ukazují, že příčinou je aktivní způsob života. Nicméně se objevují názory, že nejde o přímý efekt, ale o selekci, protože aktivní osoby méně kouří, jedí zdravěji a jsou apriori zdravější. Ale pomocí statistických metod se podařilo prokázat, že inaktivita je samostatným rizikovým faktorem. Není však jednoty v názorech, jaký druh, množství a intenzita i frekvence pohybové aktivity je pro daný účel nejvhodnější. Někteří autoři rozsáhlých epidemiologických studií doporučují aktivitu intenzitou vyjádřenou v METs, za nejvhodnější pokládají 6 až 9 METs. Jiní podle neméně rozsáhlých retrospektivních studií prokazují, že příznivý zdravotní efekt, projevující se snížením morbidity a mortality, se začíná projevovat u aktivity představující výdej energie minimálně 1500 kcal týdně. Tento efekt se zvyšováním objemu až asi do 3000 kcal týdně stoupá. Závěr z většiny studií je, že je nutná jak určitá intenzita, tak i objem. Za minimální intenzitu se pokládá 4,5 METs a objem 1500 kcal, což znamená 24 km rychlé chůze týdně. Prodloužení života se pohybuje u těchto dlouhodobě trénujících okolo 2 roků. Většina autorů se však shoduje, že nejde o přímý efekt, ale že pohybová aktivita zabraňuje předčasným úmrtím, která mohou život zkrátit.

Navzdory mnoharozporuplným poWedum na zpusob urco- vání, anaerobní práh získal v prubehu let význam pro zátežovou diagnostiku a ordinaci pohybové aktivity nemocných. Zároven je také používán pro dávkování tréninkové záteže sportovcu. Pocí- tacové zpracování urcení anaerobního prahu, jenž je soucástí moderních systému merících dech po dechu, nevyhovuje podmínkám pn nichž je používáno více jednoduších prístroju merících prumerné hodnoty, nebo pomalých a levnejších analy- zátoru. Aplikováním principu které slouží k invaziVIÚmu urcení anaerobního prahu navrhujeme nejen metodu, ale i zpusob jejího použití vcetne detailního odvození. Pro tento úcel provádíme analýzu 28 spiroergometrických vyšetrení. Vyhodnocení anae- robního prahu tímto zpusobem vyhovuje požadavkum na urcitou míru unifikace, reproducibilitu, nenárocnost technického vyba- vení a rninimálnost vstupních dat (alespon 3 body, z nichž poslední je z maximální záteže).

The minority of healthy subjects CaD (without previous learning) breathe at exactly double of their resting tidal volume on demand. The aim of the present study was to fmd whether this estimate of tidal volume value can be learned and at what speed. Basic spirometric values were measured by Oxycon B in 20 healthy volunteers. They learned in one dar to breathe at double of the resting tidal volume twice for 3 min. The existence and duration of the memory trace was ascertained rour times (three times on the same dar, once three weeks later). This engram CaD be demonstrated on the dar of learning after 1 or 2 trials of 3 min each. Three weeks later the memory trace is weak but stili present. This fact means that a new breathing pattern CaD be learned. During learning and tests the subjects hyperventilate but no correlation was seen between learning ability and intensity of hyperventilation.

Autori se ve svém sdělení zabývají obuznostmi se stanovením diagnosy hypertrofické kardiomyopatie. V kasuistickém sdělení referují případ náhlého úmrtí studenta sportovní školy. Příčinou smrti byla fibrilace komor s AV blokem pň hypertrofické kardiomyopatii, refrakterní na jakoukoli léčbu. Je zdůrazněna nutnost pečlivého hodnocení všech i nevýznamných klinických příznaků pň prohlídkách sportovců.

Pohybové senzory jsou zařízení pro měření energetického výdeje (EV) při fyzické aktivitě, založené na úměře mezi intenzitou otřesů senzoru a energetickým výdejem pacienta. Většina studií dokazuje, že výsledky měření pomocí pohybových senzorů (Caltrac) odpovídají hodnotám získaným z měření metodou nepřímé i přímé kalorimetrie, ze sledování fyzické aktivity a z dotazníků o tělesné aktivitě. Signifikantní shoda výsledků byla získána i z měření výdeje pomocí dvojitě značené vody. Cílem naší srovnávací studie bylo porovnat výsledky ze dvou dostupných typů pohybových senzorů -Caltracu a Kenzova kalorimetru -s tabulkovými hodnotami a energetickým výdejem vypočteným ze spotřeby kyslíku při chůzi. Práce porovnává i praktickou použitelnost obou senzorů ke kontrole pohybové preskripce pro starší populaci. Naměřené hodnoty z obou senzorů spolu signifikantně korelují, jednodušší Kenzův kalorimetr svými funkcemi plně postačuje a přitom lépe koreluje s referenčními hodnotami. Pohybové senzory zlepšují zpětnou kontrolu při preskripci pohybových a dietních programů, jejich přesnost je řádově srovnatelná s tabulkovými hodnotami EV či s výpočtem ze spotřeby kyslíku. Přepočet na EV je prováděn automaticky.

Objective: Evaluation of long -term results of atrial correction of transposition of the great arteries (TGA), focusing on the relationship between pulmonary function and exercise tolerance. Methods: A prospective population-based study -56 out of 60 survivors of Mustard/Sennig repair, born in Bohemia in 1980-1984 (median age at surgery 0,85 years) were followed up over 13,4+- 1,2 years and studied by complete lung function and bicycle exercise testing. Results: Maximum heart rate on exercise reached 181 +- 14 bpm (Z-score:- 1,06 +-1,66, range - 6,7 to + 1,6);VO2 max: 40,6 +- 6,7 ml/kg per min (Z-score: -0,97+-1,4, range -5 to +1,8).A total of 73,6% had abnormal lung function, most frequently features of stiff lung (39,6%) and lung restriction (32,1%). Static recoil pressure of the lungs measured at 100,90 and 60% of total lung capacity reached 137, 126 and 130%, respectively (Z score: 1,93+-2,33, 1,64+-1,96, and 1,14+-1,95, respectively). There was an inverse relationship between static recoil pressure of the lungs and VO2 max (r=-0,306,P=0,043), indicating the impact of lung function abnormalities on exercise tolerance. Comparison with lung function study of the group of `pioneer` Mustard patients operated at the mean age of 4,4 years revealed a similar pattern and frequency (73,6%) in current series vs. 88%, NS). Conclusions: Long-term follow-up has shown good exercise in the majority of patients after atrial correction of TGA performed in infancy. Many of them, however, have impaired lung function, especially stiff lung, although less frequently than original patients operated at a later age. The stiff lung can impair the exercise tolerance.

Cyanotic congcnital hcart discasc can bc trcatcd only surgically. Thc opcrativc mortality of corrcctivc proccdures dccrcascd cnormously, thcrcrorc long-tcrm rcsults and quality of lirc are cmphasizcd. Paticnts artcr rcpair of thc two most frcqucnt cyanotic dcfects, i.c., follo,,'ing atrial rcpair of transposition of the grcat artcrics (TGA) (n = 58) and intracardiac rcpair or the tetralogy of Fallot (TOF) (n = 57) born in Bohcmia within a 5-ycar priod 1980 -1984, ,,'erc rollo,,'cd up for 10.4 j; 1.3 and 8.5 j; 1.8 years, respecti\'cly. Thcir functional status and somatic devclopmcnt "'as asscsscd togcthcr "ith subjcctive and objcctive cvaluation of cxercisc tolerancc; thcir lung runction ,,'as studicd. Probability of long-tcrm sumval and rrccdom front rcopcration ,,'ere calculated for a group or all paticnts, ,,'hcrc intracardiac repair of TOF was pcrrormcd during the 20 ycars of existcncc or thc Cardioccntre. 38 opcratcd childrcn (6.8 0/,,) dicd carly after corrcction of TOF and 16 (3 0/,,) who dicd later, mcdian 3.2 years follo"ing rcpair. The prubability of frccdom front reopcration for 5 years was 970/", 10 ycars 94%, 15 years 930/" and 18 ycars 910/". Somatic gro,,'th prior to surgery was murc affcctcd in the TGA than in TOF group. Lung-term avcragc values arter surgery arc normal. In thc TGA group, ho,,'cvcr, the hcád circumfcrencc rcmains lu,,'cr than othcr parameters (Z-value -1.23 :t 1.09). Maximum oxygcn consumption (mUkg/min) during excrcise rcachcd 40.5:t 6.8 in TGA and 38.3:t 7.0 in thc TOF group. Lung function abnormality ,,'as dcmonstratcd in 74 % uf TGA and 88 0/" or TOF patients. The most frequcnt abnormalitics ruund wcre rcaturcs uf stiff lung and lung restriction. Comparison of currcnt findings (patients opcratcd during inrancy) and data on "pioncer" Mustard patients opcrated during pre-school age, revealcd an idcntical spectrum of abnormalitics. Thcre wcrc no clinical cquivalcnts of the lung dysfunction.

All patients from the register of the Department of Pediatric Oncology aged 6-22 years, at least 3 months after treatment of m. Hodgkin according to the CVPP protocol were invited. Fifty percent (43 patients) underwent exercise test. Parameters recorded: exercise ECG blood pressure, systolic time intervals (STI)(by bioimpedance), gas exchange analysis, spirometry before and after exercise (SPIR), simple posture examination. Anamnestically we focused on the physical activity regime and signs of overprotection. The patients were divided into sub-groups by the stage of disease, the values were mutually compared. Results: 8% of the patients had at rest a mixed obstructive - restrictive disorder without progression of the obstruction during exercise. 40% of the patients had a slight or medium disorder of posture. In 23% of the patients pathological findings of STI at rest and/or during exercise were recorded. In none of the patients a pathological exercise ECG was found. VO2 max: On average lower than in healthy peers-0,17 SD in boys, -0,82 SD in girls Exercise capacity of 19% patients was below the normal range of the population. Radiation of mediastinum and postural abnormality are significant risk factors for reduced exercise capacity regardless of a normal exercise ECG and a normal SPIR. From unknown reasons patients admitted in the second clinical stage of the disease have significantly reduced exercise capacity, while patients in stages I and III on average do not differ in the exercise capacity from their healthy peers. Key words: maximal oxygen consumption, Hodgkin's lymphoma, late sequelae of treatment, physical fitness.

Některé výsledky Mezinárodního biologického programu (IBP), naměřené v letech 1968 až 1974 u naší mužské populace, byly srovnány s některými zahraničními hodnotami, získanými později. Ukázalo se, že výsledky jak u dětské populace, tak i u skupin dospívajících jsou srovnatelné. Podobně je tomu i u skupin dospělých od 25 až do 60 let, kde hodnoty IBP byly srovnány s přibližně stejně početnou skupinou zaměstnanců NASA, změřených v posledních několika letech, kde byly získány výsledky více než srovnatelné.

Hruda J., Radvanský J., Šulc J., Hucín B., Šamánek M.: Dlouhodobé sledování kardiopulmonálních funkcí po fyziologické korekci transpozice velkých cév. Kvalita života dlouhodobe po operaci vrozené srdecní vady je ovlivnena predevším príznivou schop- ností srdce a plic reagovat na zátež. Ke zhodnocení dlou- hodobých funkcních výsledku sínové korekce transpozice velkých tepen jsme podrobili 48 detí ve stárí 11.3:tl.41et zátežovému vyšetrení v odstupu 1 0.4:t 1.21et po operaci dle Mustarda nebo Senninga. Stárí pri operaci se pohybovalo od 30 do 821 dnu, v prumeru 324 dní. Byl použit zkrácený zátežový test na bicyklovém ergometru se záteží submaximální (1 a 2 W /kg) a maximální, se sledováním srdecní frekvence, EKG, RQ a VO2max (metodou breath by breath). Kompletní funkcní vyšetrení plic v celotelovém pletyzmografu bylo provedeno u 29 detí. Maximální spotreba kyslíku dosáhla 48.9:t6.5 ml. kg-I. min-I, tj. -0.94:tl.47 SD (RQ 0.99:t0.07) od referencních hodnot. VO2max 30 ml. kg-I. min-l byla pozo- rována u 46 (96%) detí, 11 (23%) dosáhlo méne než 2 SD VO2max. Abnormální testy funkce plic byly zjišteny u 19 (66%), nejvýraznejší byly známky tuhé plíce, nalezené u 12 (40%)detí. Retrakcní tlak plic dosahoval 131-146% normálních hodnot. Tato abnormalita muže prispívat k suboptimální VO2max. Studie tohoto druhu jsou nezbytné k budoucímu srovnání výsledku lécby transpozice pomocí fyzio- logické versus anatomické korekce.

Calcitonin gene-related peptide is a potent vasodilator and its distribution in perivascular nerves suggests a role in the regulation of vascular tone. We evaluated leg vascular resistance together with total peripheral resistance and the arterial plasma concentrations of calcitonin gene-related peptide and catecholamines during 50° head-up tilt induced hypotension in 7 males. During tilt mean arterial pressure, heart rate, total peripheral resistance, leg vascular resistance and plasma noradrenaline increased, while cardiac output and leg blood flow decreased. After 45+-9 min (mean+-SE) presyncopal symptoms appeared together with decreases in mean arterial pressure (81+-6 to 56+-9 mmHg), heart rate (97+-6 to 73+-8 beats min-1), leg vascular resistance (158+-9 to 109+-8 mmHg min-1) and total peripheral resistance (17+-3 to 10+-2 mmHg min-1) (P 00,1). Plasma calcitonin gene-related peptide increased from 32+-3 to 35+-3 pmol 1-1 (P 0,01) and adrenaline from 1,1+-0,2 to 1,7+-0,3 nmol l-l (P 0,01), while noradrenaline did not change. The results indicate that presyncopal symptoms induced by head-up tilt are associated with regional as well as total decreases in vascular resistance accompanied by moderate increases in arterial plasma concentrations of calcitonin gene-related peptide and adrenaline.

In order to analyze the relationship between maximal aerobic power (VO2 max) and height, body mass and lean body mass a multi-longitudinal survey was conducted on three different age groups of randomly selected children from a small Czech community. Beginning at the initial ages of 8, 12 and 16 years subjects were subsequently retested three times at 2-year intervals. At overlapping ages there were no differences in the various age groups height and VO2 max. By utilizing mean values for the various parameters at specific calendar ages a growth curve was constructed for each sex for the age range 8-20 years. The values were compared with longitudinal studies in various countries and no substantial differences were found. When VO2 max was then compared to height, body mass and lean body mass it was apparent that the almost linear relationship with Height was the most precise. In addition the remained, generally speaking, in their same rank order for VO2 max for the three different age groupings.

The aim of this study was to obtain data on the incidence of muscle tightness and joint hypermobility in relation to growth velocity and physical fitness in a group of 120 children at the ages of 8,12 and 16 years. In this longitudinal study, each child was examined at least three times within each 4-years period. It was established that muscle tightness, once developed, remained constant unless treated. The correlation between the incidence of muscle tightness and height is statistically significant, particularly in boys. The incidence of muscle tightness increased from age 8 to age 16 years and then remained constant. Increasing weight and height and poor physical fitness can be considered as predisposing factors for the development of muscle tightness.

This paper presents a comparison between Czech and Norwegian rural healthy children with regard to the functional characteristics of the circulatory and respiratory system based upon work physiological variables and measurements of some pulmonary volumes. The study included randomized samples of boys and girls at the age of 8,12 and years, 66 Czech boys and 63 girls, 54 Norwegian boys and 57 girls. At the age of 8 years the maximal aerobic power was closely similar in both countries, but in the older age groups the Norwegian exhibited lower physical fitness. The maximal heart rate was close to 200 min.-1 on average without any the 12 and 16 years old Czech children had lower submaximal heart rates for the same oxygen uptake than the Norwegian children. The forced vital capacity and forced expiratory volume in one second was significantly higher on the average in Czech than in Norwegian children but the latter, expressed in percent age of the former, averaged 87 to 91% without any sex, age or ethnic differences. The maximal ventilation volumes during muscular exercise reached higher values in Czech than in Norwegian children of the same age, but the mean maximal respiratory rate was close to 60 min-1, being independent of age, sex and cultural differences. During heavy exercise only 40 to 50% of the vital capacity and 45 to 55% of the forced expiratory volume were taken into account and this index of pulmonary function did not differ with sex, age or ethnic differences