TKÁNĚ

tkáň nervová (viz. neurofyziologie)

Spojení mezi buňkami zajištěna dvěma způsoby:

1. spojení, která drží buňky ve tkáni u sebe navzájem

• pevná spojení (tight junctions) - zonula occludens
• despozomy, hemidesmozomy a zonula adherens

2. spojení, kterými se transportují ionty a další molekuly z buňky do buňky
• štěrbinovitá spojení (gap-junction)



BUNĚČNÉ ADHESIVNÍ MOLEKULY

- buňky jsou k sobě navzájem a k bazální membráně připoutány pomocí buněčných adhezivních molekul.

• nepostradatelné ve fázi embryonálního vývoje,
• při utváření nervového systému a dalších tkání,
• v dospělém organismu zajišťují soudržnost tkání,
• jsou důležitými složkami při zánětu, při hojení ran a vzniku nádorových metastází.

 

MEZIBUNĚČNÝ PROSTOR

- buňky obklopeny extracelulární matrix (ECM), často označovanou jako pojivová tkáň

 

TKÁŇ EPITELOVÁ

• buňky jsou vedle sebe těsně uspořádány
• malé množství mezibuněčné hmoty
• na površích buněk různé specializované struktury
• je bezcévná, bohatě inervovaná
• představuje labilní strukturu, která je nestále obnovovaná procesem regenerace
• vysoká soudržnost jejích elementů (buněčné adhezivní molekuly, interdigitace)
• od tkáně pojivové oddělena vrstvičkou extracelulárního materiálu - tzv. bazální laminou

(Bazální lamina - představuje selektivní bariéru mezi tkání epitelovou a pojivovou.

Po narušení bazální laminy dochází k invazi epitelových buněk do tkáně vazivové. S touto situací se setkáváme u nkterých tumorů, zejména karcinomů.)

Epitelové buňky:

• většinou uspořádány do rozsáhlých vrstev nebo skupin
• polygonální tvar (ploché, kubické, cylindrické)
• jsou to polarizované struktury

• na laterálních stěnách - viz. mezibuněčná spojení
• na bazálním povrchu - bazální labyrint

(invaginace, v nich mitochondrie a penetrující integrální membránové proteiny - iontové kanály ® energeticky náročný transport iontů proti koncentračnímu gradientu)

• na apikálních površích - mikroklky (kartáčový lem na enterocytech), stereocilie (nepohyblivé, v ductus epididymidis nadvarlete, ductus deferens, receptory vnitřního ucha), kinocilie (pohyblivé, trachea)

Klasifikace epitelové tkákě:

• dle prostorového uspořádání:

• plošný epitel (jednovrstevný x vícevrstevný; plochý, kubický, cylindrický, víceřadý cylindrický, přechodní)
• trámčitý epitel (buňky uspořádány do trojrozměrných trámců; v jaterních lalůčcích, endokrinní žlázy)
• retikulární epitel (buňky se dotýkají pouze svými výběžky; retikulární stroma thymu)

• dle funkce:

• krycí
• žlázový (tvořen buňkami, které se specializují na produkci látek a jsou uspořádány v žlázy)

 

TKÁŇ POJIVOVÁ

• hlavní funkce: funkce podpůrná!!!
• 2 typy buněk:

• fixní buňky pojivové tkáně

vznikají v dané tkáni, produkují její mezibuněčnou hmotu (ve vazivové tkáni - fibroblasty a fibrocyty, myofibroblasty, buňky retikulární, adipocyty, v chrupavce - chondroblasty a chondrocyty, v kostní tkáni - osteoblasty a osteocyty)

• buňky volné nebo bloudivé

v pojivové tkáni se nacházejí pouze přechodnou část svého životního cyklu (buňky patřící do monocytomakrofágového systému, buňky žírné, plazmatické a leukocyty)

• mezibuněčná hmota skládá se ze složky amorfní a vláknité

Amorfní složka mezibuněčné hmoty

• obsahuje vodu, ionty, glykosaminoglykany, proteoglykany a strukturální glykoproteiny

Vláknitá složka mezibuněčné hmoty

• je tvořena skupinou vláken a fibril tvořených kolagenem a dále vlákny, jejichž základní složkou je elastin

1. TKÁŇ VAZIVOVÁ

Mezibuněčná hmota převažuje svým množstvím nad buňkami.

Typy vazivové tkáně: mezenchymové vazivo, rosolovité vazivo, kolagenní vazivo, elastické vazivo, retikulární vazivo, tukové vazivo (bílá a hnědá tuková tkáň)

Funkce vaziva:

• funkce strukturální
• funkce podpůrná
• obrana organismu (imunokompetentní buňky, fagocytující buňky, mezibuněčná hmota představuje fyzikální bariéru bránící dalšímu pronikání mikroorganismů)
• úloha při výměně látek v organismu a v transportu živin (těsné spojení s krevními cévami)
• zásobárna živin (tuků, vody a různých elektrolytů)
• úloha v procesu hojení tkání po poranění (má velkou regenerační schopnost)

 

1. CHRUPAVKA

Je pevná, pružná a bez cévního a nervového zásobení.

Je specializovaná forma pojivové tkáně - mezibuněčná hmota má pevnou konzistenci.

Na povrchu (mimo kloubní chrupavky) - perichondrium (v perichondriu nacházíme cévy a nervy) Þ zajišťuje výživu x chrupavky pokrývající kloubní plochy jsou zásobovány kyslíkem a živinami ze synoviální tekutiny.

Funkce:

• Opora měkkých tkání
• Pokrývá kloubní plochy
• Nezbytná pro vývoj kostí a jejich vývoj až do puberty

Chrupavka hyalinní

• pokrývá kloubní plochy, kloubní spojení žeber se sternem, součástí stěn dýchací trubice (trachea), tvoří dočasný chrupavčitý skelet vyvíjejícího se jedince, u dětí tvoří epifýzodiafyzální ploténky)
• chondrocyty uložené v lakunách vytvářejí izogenetické skupiny (v epifýzodiafyzární chrupavce vytváří izogenetické řady) - produkují mezibuněčnou hmotu
• chondroklasty - resorpce degenerované kalcivikované chrupavky
• ve stáří dochází k ukládání solí kalcia

Chrupavka elastická

• v ušním boltci, tvoří epiglotis, stěnu Eustachovy trubice, některé malé chrupavky hrtanu
• chondrocyty uloženy v lakunách jednotlivě
• ve stáří v ní nedochází ke kalcifikaci

Chrupavka vazivová

• představuje přechod mezi hustým kolagenním vazivem a chrupavkou
• tvoří meziobratlové ploténky a symfýzu
• chondrocyty uloženy v lakunách jednotlivě nebo tvoří malé izogenetické skupiny

!!! Regenerace chrupavky je velmi obtížná, možná pouze u dětí, u dospělých dochází ke zhojení defektu vazivovou jizvou.

1. KOST

(Speciální přednáška)